11. března 2018 byl v Mexiku odhalen památník Jurije Knorozova, vědce, který rozluštil mayské písmo. Jeho studentka Galina Jeršovová vyprávěla TASS o velkém sovětském vědci a o tajemství, nad kterým si lingvisté lámali hlavy více než sto let.

Písmo amerických Mayů je spíše jako komiks bez slov než obvyklý text. Ze stěn, hrnců a kamenů se na čtenáře dívají stvoření se strašidelnými grimasami v obklopení bizarními postavami. Rozluštit tento kód se badatelé snažili od první poloviny 19. století, kdy Jean-François Champollion zvládl rozluštit egyptské hieroglyfy na Rosettské desce. Jemu se to podařilo tak, že porovnal jeden nápis ve třech jazycích. Mayské texty nebylo s čím srovnat, o to byl úkol před vědci obtížnější. Někdo jako Francouz Léon de Rosny byl blízko k řešení, ale jen blízko. Německý badatel Paul Schellhas napsal, zoufaje si na konci života, článek s názvem „Rozluštění mayského písma — neřešitelný problém“.

Tento článek padl do oka studenta historické fakulty Moskevské státní univerzity Jurije Knorozova. Schellhasova výzva ho nadzdvihla: „Jak to, že je to neřešitelný problém? To, co stvořil jeden lidský rozum, nemůže nebýt rozluštěno druhým. Z tohoto pohledu neexistují nevyřešitelné problémy a nemohou existovat v žádné oblasti vědy!“

Inteligentní chuligán

Vzrušení z obtíží a neústupnost měl Knorozov v povaze od dětství. Narodil se 19. listopadu 1922 v rodině inženýra, který byl ještě za cara poslán z Petrohradu do Charkova, aby stavěl železnice. Nicméně sám Knorozov tvrdil, že ve skutečnosti se narodil 31. srpna. Tyto narozeniny neslavil, ale očekával gratulace dvakrát do roka. Knorozovové byli typickými ruskými intelektuály. Všechny jejich děti se staly vědci, kteří pracovali v různých oblastech vědy. Dva se stali doktory věd a laureáty státních cen, dva – kandidáty. Pouze sestra Galina, která vyvíjela léky, se nemohla svou práci obhájit, kvůli tomu, že se za Velké vlastenecké války nacházela na okupovaném území.

Jako dítě hrál Jurij na housle, krásně maloval, psal romantické básně a zbavoval sousedy bolesti „přikládáním rukou“. Současně s tím Knorozov, když vzpomínal na svá školní léta, se zadostiučiněním vyprávěl o tom, jak se ho snažili vyloučit za špatné chování. Nicméně, výpis z vysvědčení ukazuje, že absolvoval školu s vynikajícími známkami a jedinou velmi dobrou měl z ukrajinštiny.

V roce 1938 byl Knorozov ze zdravotních důvodů uznán nebojeschopným. To ho velmi trápilo, protože otec a starší bratři byli všichni důstojníci. V roce 1939 Knorozov postoupil na historickou fakultu Charkovské státní univerzity, ale podařilo se mu absolvovat pouze dva ročníky: rozpoutala se válka. Spolu s ostatními studenty byl poslán do domobrany kopat zákopy, ale to už nemělo smysl: Němci rychle útočili. Otec, který řídil evakuaci továren z Ukrajiny, odjel s posledním ešelonem. Jurij se s těžkostmi dostal do své rodné vesnice Južnyj, kde s matkou a sestrou museli žít v kůlně. Teprve v únoru 1943 s nástupem sovětských vojsk Knorozov vyvedl matku a sestru přes linii fronty směrem k Voroněži. Přišel na Vojenský výbor, a tady, uprostřed války, byl opět shledán nevhodným pro vojenskou službu. Poté se Jurij vydal do Moskvy, našel tam otce a s obtížemi pokračoval ve studiu na katedře etnografie fakulty historie Moskevské státní univerzity.

Oficiálně bylo jeho téma šamanismus. Ale v té době se vážně zabýval dešifrováním mayského písma. Naštěstí se Leninova knihovna s potřebnou literaturou nacházela doslova co by kamenem dohodil od budovy na Mochové. O rok později byl Knorozov poslán do přijímače u Moskvy, odkud pravidelně utíkal za spolužáky a demobilizován byl až s koncem války. Přibližně v té době si přečetl Schellhasův článek o nevyřešitelném problému mayského písma.

Dešifrování

Současně s Knorozovem se mayské písmo pokoušeli rozluštit v USA, jen šéf americké školy mayistiky Eric Thompson šel po špatné stopě, a navíc zakázal věnovat se dešifrování všem ostatním. Neústupně a stejně tak negramotně říkal: „Mayské znaky obvykle přenášejí slova, možná slabiky složitých slov, ale nikdy, nakolik je známo, písmena abecedy.“ Knorozov přemýšlel jinak, a Thompson nebyl jeho vzorem. Na univerzitě Knorozov přeložil ze starošpanělštiny do ruštiny „Zprávu o věcech na Yucatánu“, knihu o životě Mayů během španělského dobývání, kterou v roce 1566 napsal františkánský mnich Diego de Landa. Předpokládá se, že do základu knihy de Landa vložil spisy indiána s evropským vzděláním jménem Gaspar Antonio Chi. Knorozov se domníval, že indián zapisoval mayskými znaky nikoliv zvuky, ale názvy španělských písmen, a že abeceda z dvaceti devíti znaků ve „Zprávě“ – to je klíč k dešifrování záhadných písmen.

Nejprve musel Knorozov určit, co je to vůbec za písmo. Lidstvo nevymyslelo příliš mnoho způsobů, jak zapsat řeč. Nejpohodlnějším způsobem je abeceda, ve které každý znak přenáší zvuk jako v ruštině. Abecední písmo se skládá z přibližně 30 znaků. Dalším způsobem je, když znak vyjadřuje slabiku, jako v indickém písmu dévanágarí. V slabičném písmu je obvykle 60 až 100 znaků. Třetí typ je ideografické písmo, kde znak vyjadřuje celý pojem. Nehledě na to, že v nejmírnější verzi obsahuje více než 5000 znaků, které stále používají Číňané.

Knorozov měl v ruce tři poměrně dlouhé mayské rukopisy. Vypočítal, že je v nich celkem 355 samostatných znaků, tedy písemnictví je slabikové, a přesněji – fonetické. To nebylo v rozporu ani s prací předchůdců, ani se záznamy Diega de Landy. Pomocí Landovy abecedy, jako klíče, se Knorozovovi podařilo přečíst některé znaky. Če-e – tak je v Madridském rukopisu napsáno slovo „če“, což znamená strom. Če-le – „Čel“, duha, jméno bohyně Iš Čel. K’i-k’i — k’ik‘ — kuličky voňavé pryskyřice, ma-ma — tak je v Drážďanském kodexu zapsáno jméno božského předka jménem Mam.

Časem znaků, které se daly přečíst, přibývalo, ale to byl jen začátek. Dále bylo nutné zvládnout písmo a individuální rukopis mayských pisatelů, aby bylo možné rozpoznat všechny varianty psaní hieroglyfů, dokonce i polosetřených a zkreslených. Poté Knorozov rozdělil kořeny a zbývající části slov, a pak analyzoval, jak často se opakují a jak se kombinují znaky — to umožnilo odhalit funktory a hlavní a vedlejší větné členy

V této fázi pro Knorozova již nebylo obtížné předpokládat obecný význam vět. Zda je dešifrování správné, zkontroloval pomocí „křížového čtení“. Pointa je v tom, že na myšlence, že jeden a týž znak je stejně čitelný v různých slovech, tato slova se vážou do smysluplné věty, a ty, pokud jde o ně, nejsou v rozporu k celému textu. Knorozov našel několik vhodných příkladů.

u-lu – > ul, „přicházet“;

u-lu-um – > ulum, „krocan“;

ku-cuu – > kuc, “ krocan“;

Cu-lu – > cul, „pes“.

Tyto příklady často potvrzovala doprovodná scéna, kde byl zobrazen krocan nebo pes.

Kancelářský vědec-pirát

Dešifrování mayského písma se protáhlo na několik let. V této době Knorozov obhajoval diplom z šamanismu a chystal se jít na postgraduální studium, ale nebyl přijat ani do MGU, ani do Institutu etnografie. Stejně jako sestře Galině, připomněli Jurijovi, že se za války on a jeho rodina nacházeli na nepřítelem okupovaných územích. Dokonce ani jeho vedoucí, významní etnografové Sergej Tolstov a Sergej Tokarev, nemohli pomoci.

Jediné, co se podařilo udělat, bylo poslat Knorozova do Leningradského muzea etnografie národů SSSR. Jak ironicky poznamenal sám Jurij, vytloukal prach z turkmenských koberců. Knorozov se usadil v úzké muzejní pracovně, a jeho sousedem byl několik měsíců až do dalšího zatčení vědec Lev Gumiljov, syn Nikolaje Gumiljova a Anny Achmatovové. Místnost Knorozov změnil na malé osobní království, když obsadil prostor od podlahy ke stropu nákresy mayských znaků. A, bohužel, i lahvemi, což byl problém, který ho pronásledoval po celý život. Právě zde bylo na počátku padesátých let dokončeno dešifrování. V roce 1955 organizovali Tolstov a Tokarev Knorozovovi obhajobu disertační práce. Mladému badateli okamžitě udělili doktorát a ve vědeckém světě začal být uctíván jako génius a naděje státu. Poté Knorozov pokračoval v práci v Kunstkamere, kde zůstal po zbytek svého života.

Velmi rychle se o dešifrování dozvěděli i v zahraničí. V roce 1956 získal akademik Alexej Okladnikov povolení pro Knorozova, aby jel na Mezinárodní kongres amerikanistů do Kodaně. Jurijův referát udělal na přítomné silný dojem, všemocnému E. Thompsonovi se, dle jeho vlastních slov, zvedl tlak, když se o drzém Rusovi dozvěděl. Ale sám Knorozov ani netušil, jakou bouři nenávisti jeho úspěch způsobil u hlavy americké mayské školy, který okamžitě pochopil, kdo získal vítězství.

Aniž by jedinkrát pobýval v Mexiku, aniž by opustil svůj kabinet, udělal sovětský vědec to, čeho nedosáhli vědci, kteří roky prováděli terénní výzkum ve Střední Americe. Sám Knorozov ironicky poznamenával: „Já jsem kabinetní vědec. Chcete-li pracovat s texty, není třeba poskakovat po pyramidách.“ Knorozovův vědecký pokrok byl v šedesátých letech hodnocen v SSSR na úrovni úspěchu při průzkumu vesmíru, ale jeho sláva dráždila a překážela mu v práci. Když přijeli znovu do Kunstkamery natočit příběh o dešifrování, Knorozov si jako pirát zavázal oko obvazem a v této podobě se objevil před štábem.

Knorozov pracoval bez přestávky. Vytyčil si mnoho úkolů: čtení početných mayských textů, dešifrování další systémů psaní, vývoj teorií signalizace a fascinace souvisejících s mozkem a hlavním cílem jeho výzkumu byla systémová teorie kolektivu. V osmdesátých letech si Knorozov přidal k jeho tématům další – osídlení Ameriky. Kurilský hřeben, podle jeho názoru, byl přístup do Beringie, cestě, po které předkové indiánů překonali dno oceánu, které se odhalilo směrem do Nového světa. Podle jeho hypotézy začalo osidlování kontinentu 40 tisíc let před naším letopočtem, tedy o 20 tisíc let dříve, než všichni v té době věřili.

Knorozov neměl dlouhou dobu možnost vycestovat ze země. Nezbývalo mu nic jiného, než se smát tomu, jak vznikaly nekonečné komise o jeho výjezdech do Mexika, a že všichni členové komise tam již byli. Ale v roce 1989 došlo k neočekávanému – Knorozova pustili na pozvání prezidenta Guatemaly. Tam ho dovedli k hlavním památkám, které po Mayích zbyly. Před cestou, v níž Knorozov nevěřil až do příletu, opakoval, že všechny archeologické lokality dobře zná z publikací. Přesto se vyšplhal na pyramidu Tikalu a dlouho stál sám v úvahách na samém vrcholu, aniž by přestal kouřit.

V roce 1995 byl Knorozovovi předán stříbrný Řád aztéckého orla za výjimečné zásluhy pro Mexiko. Poté, co cenu obdržel, řekl španělsky: „Srdcem zůstanu vždy Mexičanem.“ Poté několikrát tuto zemi navštívil na pozvání Národního ústavu historie a antropologie. Tam tehdy navštívil ta nejposvátnější místa: Palenque, Bonampak, Yaxchilan, Chichen Itza, La Venta, Monte Alban, Teotihuacan, Xochicalco. Knorozov se nepřestal podivovat, s jakou úctou se k němu chovali obyčejní Mexičané.

Jméno, které se stalo nesmrtelným

Velký vědec zemřel 30. března 1999. Zemřel sám na chodbě městské nemocnice. Na rozloučenou se shromáždil dav, lidé se do těsné márnice nevešli. Knorozovovi se velmi líbila Alexandro-Něvská lávra, ale pochovali ho na Kovaljovském hřbitově. Na chladnou břečku z hlíny padal sníh a zněl tam křik racků. O pět let později, díky politikovi Sergeji Mironovovi a Mezoamerickému centru J.V. Knorozova, postavili na hrobě památník – stélu z bílého vápence na nízké stupňovité platformě. Na ní je reliéf – Jurij Knorozov s milovanou kočkou Asjou na ruce, kterou se také pokoušel zapsat jako spoluautora vědeckého článku.

V roce 2010 byla zřízena Mezoamerickým centrem Ruské státní univerzity humanitních věd (РГГУ) pobočka v hlavním městě mexického státu Yucatan. O dva roky později začalo pracovat i centrum na území monastýru Nejsvětější Trojice v Guatemale. Od té doby se na mayských územích neustále provádějí mezinárodní výzkumy v rámci Knorozovovy vědecké školy, a v guatemalské Universidad de San Carlos vznikla katedra Jurije Knorozova. Guatemalci se chystají udělit posmrtně Knorozovovi čestný doktorát. A tomu v Mexiku odhalili památník – známou stélu, kde vědec drží svou milovanou kočku.

Překlad © Václav Hrbek, 2019

Kromě níže uvedeného zdroje, můžete autora originálu článku sledovat:

– в фейсбуке: https://www.facebook.com/podosokorskiy
– в твиттере: https://twitter.com/podosokorsky
– в контакте: http://vk.com/podosokorskiy
– в инстаграм: https://www.instagram.com/podosokorsky/
– в телеграм: http://telegram.me/podosokorsky
– в одноклассниках: https://ok.ru/podosokorsky

Zdroj: