Okay, o „vnitřním dítěti“ jste slyšeli, že jo? Je to nevinná bytost, která žije uvnitř našeho „já“, potřebuje lásku a péči a je s ním potřeba čas od času mluvit, abychom se naučili se litovat.
Jsem velkým fanouškem tohoto konceptu. Je to opravdu léčivá věc. Jednoho dne, v obzvláště tmavém období nenávisti k sobě, jsem si na zrcadlo přidělala fotku, když mi byly dva. Řekla jsem, že ať si ublížím jakkoliv, ubližuji jí. Tak jsem se stala k sobě laskavější a citlivější. A když si představuji ostatní lidi jako děti, jsem k nim laskavější a citlivější.
Takže Vnitřní dítě – je dobré.
Ale v poslední době o něm tolik nepřemýšlím a více se soustředím na VNITŘNÍ STAŘENU, která také žije uvnitř mého „já“ a kterou se doufám jednou stanu.
Protože ona je kurva super.
Skutečně, stařeny jsou vždycky super. Mluvím o těch, které už viděly všechno a ničeho se nebojí. Těch, jejichž svět se zhroutil téměř do základu dvacetkrát. Těch, které jednoho dne pohřbily své sny a své milované – a přežily to. Těch, které trpěly bolestí a také to přežily. Těch, jejichž nevinná důvěra ve svět byla zrazena desettisíckrát… a které to také přežily.
Svět je hrozné místo. Ale opravdovou stařenu nevyděsí.
Slovo „stařena“ mnozí považují za urážlivé, ale já nikoliv. Považuji si ho. Stařena je klasická postava z mýtů a folklóru, často tu má velkou moudrost a vládne nadpřirozenými sílami. Stává se, že hlídá cestu na onen svět. Je neobyčejně prozíravá, dokonce i když je slepá. Nebojí se smrti, takže se NEBOJÍ VŮBEC.
Doma jsem ověsila celou zeď fotografiemi mých oblíbených stařen, které mě inspirují. Například na fotografii v tomto příspěvku je ukrajinská babička, která žije (jen si to představte!) v Černobylu. Existuje celá skupina takovýchto babiček, které se vrátily do těch radiací zamořených míst a usadily se tam.
Víte proč? Jim se to tak líbí.
Mají Černobyl rádi, protože odtud pocházejí. Všechny jsou rolnice. Nechtějí být uprchlíky. Trápily se tím, že byly po havárii z jejich země přemístěny. Nesnášely život v zanedbaných kriminálních čtvrtích velkoměsta. Takže si vybraly nezávislost a vrátily se na nejradioaktivnější místo na zemi. V těch částech, které by mnozí považovali za peklo, si uspořádaly komunitu penzistek, co neklesají na mysli.
Je to bezpečné? Samozřejmě, ne! No a co? Pokud je vám 90 let a celý život jste tvrdě pracovali, co je pro vás „bezpečnost“? Ano, pijí tuto vodu. Ano, sází zeleninu na radioaktivní půdě, pěstují ji a jedí. A také loví místní divoká prasata, zabíjejí je a jedí. Jsou staré. Bojí se ve svém věku radiace? To je směšné.
Starají se o sebe navzájem. Ony samy sekají a tahají dříví. Pálí samohonku. Scházejí se, pijí tuhle samohonku a vzpomínají na válku a Stalinovy časy. A přesto se smějí a pak jdou, zabíjí dalšího radioaktivního kance a udělají z něj klobásy.
Pokud se někdy uskuteční soutěž drsnejch kluků, postavte takovou stařenu proti komukoliv z nich, který bude na dosah ruky. Garantuji vám, že černobylská babička vyhraje levou zadní.
Žijeme ve společnosti, kde je obvyklé romantizovat mládí. V naší kultuře je mládí úspěchem. Ale podívejte se na takovou klasickou stařenu, jako je na fotografii, a pochopíte, proč je to hloupé. Neexistuje žádná větší moudrost než moudrost překonání. Neexistuje silnější sebekontrola než u ženy, která se stará o zahradu na radioaktivní půdě — a navíc žije sama.
Takže pokaždé, když se něco stane a moje Vnitřní dítě začne panikařit, jen se ptám sám sebe: „CBUMVS? To jest, co by udělala moje vnitřní stařena?“
Zeptejte se sami sebe na tuto otázku. Poslouchejte, co vám řekne.
Jedno vám garantuji. Nemyslím, že řekne.: „Buď nervózní.“
Je pravděpodobné, že místo toho řekne: „NEVZDÁVEJ SE!“.
Takže se držte a nevzdávejte se! Všechny jste budoucí úžasné stařeny.
Elizabeth Gilbertová.
Autorka je americká spisovatelka, autorka bestselleru „Jíst, modlit se, milovat“, podle nějž byl v roce 2010 natočen film s Julií Roberts v hlavní roli.
Poznámka překladatele:
V originále je použito slovo crone, jehož rozsah významů je poněkud širší než ruská „stařena“ nebo dokonce „babizna, baba, čarodějnice“. Crone — to je nejčastěji postava mýtů a pohádek, stará žena (často se špatným charakterem), která obvykle vládne nějakými magickými sílami. V jiných významech je to termín popisující jeden z věků v životě ženy a zároveň označuje jeden ze tří aspektů bohyně (panna, matka a stará žena). Crone symbolizuje uvadání, vyčerpání, stáří, zimu a smrt, ale ve stejnou dobu — vědění, moudrost, sílu a schopnost předvídavosti.
Zdroj: izbrannoe.com
Překlad: Václav Hrbek, 2019